Průjem

Během života se s ním bezvýjimky setká každý. Každá sekunda se bude zdát nekonečně dlouhá při sprintu na toaletu, jenž se během dne bude několikrát opakovat. Průjem je velice nepříjemným příznakem celé řady onemocnění, od naprosto běžných infekcí, až po závažné choroby. Důležitost správného fungování trávicího traktu si plně uvědomovali již staří Egypťané, kteří měli na to přímo vyčleněné lékaře. Při jakékoli odchylce byl povolán, aby odhalil příčinu a sjednal nápravu. Příčinu, proč tělo na nějaké podněty reaguje právě vznikem průjmu, odhalili v roce 1973 profesoři Randolph M. Nesse a George C. Williams. Krom obtěžujícího charakteru se jedná o obraný reflex těla, které se naředěním stolice snaží vypudit nebezpečné patogeny a toxiny. Defakto se jedná o samoléčení vyvolané přítomností infekce či otravy.


Trávicí trakt začíná ústy, kde za pomoci zubů a slin začínáme potravu trávit. Touto cestou se však také mohou dostat do organismu viry a bakterie, jakožto nejčastějšími původci akutního průjmu. K přenosu povětšinou dochází závadnou potravinou nebo nedostačujícími hygienickými návyky. K přenosu vzduchem dochází oproti jiným infekcím pouze sporadicky. Natrávená potrava se jícnem dostává do žaludku, kde dochází k mechanickému a chemickému trávení. Postupně vzniká trávenina, která postupuje do tenkého střeva. V něm pokračuje trávení za přítomnosti střevních šťáv, šťáv slinivky břišní a žluči. Pomocí klků se vstřebávají veškeré potřebné živiny, vitamíny a minerály. Dále v tenkém střevě dochází ke vstřebávání asi 90% tekutin. Přibližně třetinu s toho zkonzumujeme a zbytek je vyloučen exotermními žlázami. Dalších 8% tekutin je posléze vstřebáno v tlustém střevě a zbylé stopové množství určuje tuhost stolice. Obecně lze konstatovat, že během dne se objem tekutin pohybuje kolem 8 až 9 litrů, z nichž se do stolice dostává 100–200 ml. Z tenkého střeva se do tlustého dostává jen něco kolem 1,5 litru, přičemž tlusté střevo má dostatečnou rezervu na to, aby dokázalo zpracovat více než dvojnásobný objem.


K tomu, aby se dostavil průjem je tedy nutné, aby přes tenké střevo prošly přibližně 4 litry vody. K tomu dochází z několika různých příčin. Během infekčních onemocnění dochází k reakci organismu, při níž převažuje sekrece nad absorpcí. Na průběh průjmu nemá vliv příjem potravy, v extraktu nejsou přítomny známky hnisu ani krve. Další příčinou je porucha mobility střeva. Během ní prochází trávenina traktem příliš rychle, čímž je omezena schopnost vstřebávání tekutin. Nejčastější příčinou je tzv. dráždivý trakčník, choroby střev a některé léky (prokinetika, prostaglandiny). O osmotické příčině mluvíme při požití většího množství nevstřebatelných látek, které v sobě zadržují vodu. Mezi tyto látky se řadí např. umělá sladidla, léky na snižování kyselosti žaludku a samozřejmě projímadla. Příčinou může být i porucha vstřebatelnosti běžných látek (celiakie). Poslední skupinu tvoří exsudativní čili zánětlivý průjem. Ten je typický pro postižení sliznice nádorem či vředem. Vzniká při něm hlen a prosakování krve do střeva.


Při dlouhodobých potížích je tedy vhodné navštívit lékaře, aby se zavčasu odhalila případná vážnější choroba vyvolávající potíže s průjmem. Avšak rozhodně by se neměl podcenit ani akutní průjem, zvláště u chronicky nemocných, starých lidí a malých dětí. Ač se to na první pohled nezdá, dehydratace, která jde ruku v ruce s touto obtíží, se u těchto skupin může zvrhnou v život ohrožující stav. Statistika mluví za vše, u dětí do pěti let je průjem druhou nejčastější příčinou úmrtí, předním je pouze zápal plic. U kojenců a malých dětí se jako účinná prevence osvědčila vakcinace proti rotavirům, jakožto nejčastějšímu viníkovi průjmů s těžkým průběhem. Podstatnou roly sehrávají i základní hygienické návyky, neboť jak již bylo poznamenáno, krom závadných potravin se infekce do zažívacího traktu dostává i kontaktem s kontaminovaným předmětem. Prostředníkem přenosu v této souvislosti bývají naše ruce.